Úvodem o pravé mystice
Mystik si myslel, že si bude v klidu mystického důchodu MD užívat dosažených vysokých božských stavů, ale vše je jinak. Je to hlavní pracovní etapa mystického procesu. Celý jeho dosavadní život je možno označit jako přípravu na tuto poslední etapu na zbytek života postupným zvyšováním stupně přijetí Boha.
MD navazuje na etapu PO, ale je v mnohém jiná. Ta byla charakteristická počátky denních ponorů do božského pocitu. Též zeslabením velkých meditací a snížením jejich četnosti. Důvod toho se naplno dozvídá až v etapě MD.
Etapa PO byla zakončena silnými zátěžemi, které jsou podmínkou vstupu do této poslední etapy. Pak jde hlavně o zátěže, někde označované jako Temná noc ducha, protože vytvářejí podmínky pro vzestup. Ty určují celkový duchovní přínos života, jež se projeví změnou do dalších inkarnacích. Křesťanství to ukazuje symbolem kříže a vzkříšení.
Logika MD se nedá poznat hned. Je tak rozsáhlá a složitá, že by si zasluhovala vlastní publikaci. V literatuře dosud nebyla popsána, jsou známy jen útržky.
Základem pro ní jsou duchovní zákony, jež postupně poznává. Jsou zcela odlišné od všech náboženství i duchovních a filosofických směrů. Božské je prostě pragmatické, má své Záměry, ne ty naše.
Je to již čistá esoterika, o které lidé ani vědět nemají. Nebylo by to populární. Vlastně je úplně vše jinak, než si představují.
Rozhodně MD není okamžité a úplné osvícení. To duchovní zákony vylučují. V podstatě jde o DOZRÁVÁNÍ.
Mystika vyžaduje disciplínu a poslušnost každodennímu vedení božským. Soužití s božským nabývá daleko vyššího stupně, než tomu bylo dříve. Je neustále aktivní vedoucí součástí osobnosti.
Proces je veden božským, mystik do něj může zasáhnout jen nepatrně. Vše je mu podřízeno. Božské usiluje o jeho maximální rychlost duchovního vývoje, o splnění životního úkolu. Zvyšuje mu stálý ponor, což je hlavní dar MD.
Rozdíly mezi mystiky jsou veliké. Mystický proces lze rozdělit na tvrdší a měkčí. Čím je náročnější, tím větší přináší vzestup do dalších inkarnací. V nich se budou etapy opakovat ve vyšším levelu. Ale i to je určeno kombinací kořenových archetypů.
Popsaný mystický proces je ojedinělý, ale velmi účinný. Přitom k němu není potřeba klášter ani poustevna. Lze ho prožít i v běžném životě, i když to způsobuje řadu překážek. Zejména rozptylování pozornosti okolím a obtížnější získávání zásluh, protože běžný životní styl je spíše spotřebovává.
Esoterika mystiky
Až v poslední etapě naplno přijímá, co mystika přináší – pravou esoteriku Poznání. Vlastně hodně jiného, než se očekávalo. Mnoho i zcela opačného, než si myslel a přál. Zcela to změní jeho pohled na život, Boha, ostatní lidi i na mystiku samotnou. To zcela mění jeho situaci, velmi ji komplikuje.
Primárním poznáním je to, co sice v meditacích minulých etapách poznal, ale nepřijal, že Stvoření je božská Hra Všeho. Žádná náhoda ani prvotní hřích tedy nebyl, ani být nemohl.
Božské ve svém Stvoření s námi hraje Hry, jejíž pravidla neznáme. Jsou daleko složitější a podivnější než si dokážeme představit. Mystika je vlastně extrémním případem Hry na urychlený duchovní vývoj Sebepoznání, které je umožněno Ji zčásti poznávat.
Vše je Vůlí Boha, Jeho totální Moci. Ne, že jen zasahuje do života, On ho celý vytváří!
Co z toho pro mystika vyplývá? Vše je jak má být. Nekritizovat a nepoučovat laiky. Není to jeho úkol, brzy by došlo k nepřátelství.
Je lépe, když bude mluvit co nejméně, zvláště v těchto složitých věcech. Nechá veřejnosti jejich naivní představy a vzdálí se jim. To je vůle Boha, tedy naprostý opak, než si myslel.
Mystika překvapuje i poznání, že lidé vlastně nejsou hříšníci, ani oddělené entity, jak si myslí a mají myslet, ale naprogramovaným Záměrem Boha, daným vloženými kořenovými archetypy, aby Hra byla Hrou.
Každý má svou hru a mystik do ní nemá zasahovat, protože má svou logiku. Disharmonie a neznalost, patří do Hry. Nemá se snažit to násilně měnit.
Některé další esoterické poznatky:
-Existuje předurčenost. Veškerá minulost i budoucnost existuje současně, jen nám se promítá postupně. Vše se v nekonečné složitosti neustále mění. Paradox paradoxů…
-Stvoření jako obraz Boha, který je vlastně Potencionalitou, nemá žádný cíl, je věčně Dokonalé. Projevuje Ji nekonečně způsoby, i touto Hrou na nedokonalost.
-Vše si musí mystik zaplatit zátěžemi. Proto mystika nemůže přinést klid a harmonii, to je jen populární mýtus.
-Mystika nepřináší úplné Poznání, protože to božské duchovní zákony neumožňují. Proto okamžité a trvalé osvícení neexistuje. Je to intenzivní proces postupné proměny v rámci limitů člověka.
-Celý proces dokazuje, že duchovní vývoj je daleko těžší a delší a celkově jiný než si myslíme. A jeden život v něm příliš neznamená...
-Základem Stvoření je rovnováha duálních archetypů, ta je vždy zachována, ať se nám to líbí nebo ne.
-Vše jde v cyklech, vlastně matematicky. Jaký hlavní záměr Bůh má, když utváří svět? Stabilizovat, vše udržet v chodu.
-Vše má svou skrytou logiku, i když ji nechápeme. Všechny duchovní knihy jsou tedy spíše pohádkami určené pro úplné začátečníky. I tak je to učení, postupné dozrávání.
-Jsme udržovaní v určité míře v každé dualitě, pohybujeme se kolem této hodnoty. Nemůžeme být tedy stále šťastni nebo nešťastni atd.
-Bůh kupodivu lidí nenapravuje k dobru, jak to učí církev. Jen vyvažuje činy karmou. Dokonce Mu primárně nejde o duchovní vývoj, ale o vyvážený projev Všeho.
-Víra nestačí, je to jen nedokonalá náhražka Poznání. Lidstvo není na jeho konci ale pouze na počátku.
