Starý dobrý hašiš
Stále se tu probírají nová chemická psychedelika, která se množí jako houby po dešti. Kupodivu o hašiši se tu téměř nemluví a nějaký tripreport o něm už vůbec není. Podle mne má řadu výhod. Je to dokonalejší varianta trávy.
Přitom ho už více než sto lety pod názvem Hašiš a jasnozřivost napsal Gustav Meyrink, který žil i v Praze. Viz https://www.cbdb.cz/kniha-7670-hasis-a-jasnozrivost-haschisch-und-hellsehen
Mně ho spolu s trávou daroval na úplném začátku mé psychonautické praxe v roce 1993 kamarád, který ho přivezl z Tibetu, kde byl navštívit mnichy. Zklamali ho, připomínali mu svou demagogií naše kněze.
Takže jsem první tripy měl právě s touto směsí. Tento byl druhý:
„V meditaci jsem vnímal hudbu daleko jasněji a dokonaleji. Mohl jsem být hudbou, když jsem se do ní ponořil. Vytvářely se dokonalé videoklipy plné symboliky, které mě strhávaly svým příjemným vyzařováním.
Krátké scény byly buď zcela bizardní, nebo se postavy objevovaly v nejrůznějších harmonických situacích.
Věděl jsem, že práce se symboly je totožná s ovlivňováním reálných dějů, jež představují. Přemýšlel jsem, co vnímají ty osoby ve vizích, ale božský hlas mi napověděl, že prožívají hudbu, kterou poslouchám. Tak jsem si všiml svého společníka.
Když jsem se do Něj ponořil, zaujalo mě Jeho vznešené, klidné a dokonalé vnímání, silný božský pocit harmonie, stálý vševědoucí úsměvný pohled, kterým vše pozoroval.
Nebyla v Něm patrná žádná námaha, že by nad něčím přemýšlel, váhal, hodnotil. Jen si hrál se Stvořením. Nešlo to vyjádřit slovy. Nikdy jsem necítil božskou Přítomnost tak silně.
Nic takového jsem v životě nepoznal, ani jsem netušil, že něco takového může existovat. Nebyla v Něm žádná negativa, únava či pocit povinnosti, jen nepopsatelný pocit Věčného Naplnění, Čistoty a vnitřní Síly. Vnímat ho zevnitř bylo přínosnější, než pozorovat vize.
Nevydržel jsem v Něm dlouho, protože zastavením svých myšlenek jsem dostával strach, že přestalo existovat mé já. Byl to strach z mystické smrti ega. Bez ní je však vstup do božského vyloučen.“
Vystupoval a zkoumal jsem Ho zvenku tím, že jsem mu dával otázky. I když jsem dostával kvalitní odpovědi, cítil jsem, že tím vystupuji z božského a dělám něco nedokonalého. Žil jsem tak chvíli střídavě ve dvou světech, v lidském a v božském.
