Snaha o hovor s Bohem
Snaha o hovor s Bohem / autor - Franta Š. 11-2018
I když se může zdát, že v chanellingu je hovor s bohem snadný, tak přesto tomu tak není. Sám Bůh ve své podstatě není zařaditelný do žádné úrovně, jež používáme, protože On všechny úrovně bytí stvořil a je ve všech úrovních bytí obsažen, aniž by se musel nutně manifestovat nějakým projevem.
Je velmi smutnou pravdou, že naše lidské ego není schopno tuto skutečnost realisticky posoudit. My lidé své ego potřebujeme a používáme v běžném denním životě, kde nám pomáhá prosazovat se i posuzovat míru věcí i náš vztah k okolní společnosti. Ale v mystice a zvláště při snaze komunikovat s Bohem nám brání realisticky posoudit důležitost našeho bytí, spíše naši vlastní důležitost příliš nadhodnocuje, neboť přiznání pravého významu života ve srovnání s nekonečností je i přiznáním našeho budoucího konce i zániku našeho ega.
Dalším problémem který tu je, že Bůh, který nás stvořil, nás zná lépe, než jsme my sami ochotni připustit. Zná náš karmický vývoj, naše touhy a naše přání a je v nás obsažen. A čím Ho můžeme tedy překvapit, čím Ho zaujmout či zabavit, přesvědčit? O to jediné při komunikaci s ním může a nemusí jít, protože ON v podstatě určuje, zda s námi komunikovat bude, nebo nebude. A na to samozřejmě naráží i moje lidská maličkost. Ptám se na věci, které ON pokládá za samozřejmé, projevuji pomíjitelná přání a trápím se pomíjitelnými starostmi.
A tak se stává, že se nořím do prázdna, vysílám tam své bezvýznamné myšlenky a pocity a čekám na odpověď, která nepřichází. A pokud nějaká odpověď přijde, tak je to spíše politování nad lidskou ubohostí. Ale přece však odpověď nakonec přijde, protože pokud je meditace skutečně hluboká, tak se vracím do života trochu jiný a vnímám svůj život jinak. A jak se vyvíjím, tak umírá mé ego v konfrontaci s věčností. A přitom všem nejsem svatý, nejsem lepší než jiní lidé, jen se mění můj názor na bytí a na lidskou existenci. Není to vždy veselé, ani tak tísnivé jak by se mohlo zdát, protože ponor do Božského skýtá jistou blaženost, za kterou platím smutkem, když si uvědomuji vlastní lidskou ubohost. Ale neměnil bych a jsem Bohu vděčný za všechno to poznání, i když mnohdy bolí víc, než by si kdo dokázal představit.
