Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osobní archiv

26. 6. 2019

Osobní archiv

Po mnoha letech jsem si dělal pořádek v archivu a procházel doklady téměř čtyřiceti let mé duchovní práce. Měl jsem najednou všecky hlavní události pohromadě, což vybízelo k úvahám, jaké to vlastně bylo a jak se realizovaly moje původní představy.

Nakonec mne božská intuice vyzvala do malé meditace. Dala mi pocit 48%, jež je již dosti božský, mnoho meditací jsem v takovém ponoru měl. Říkala – vidíš, taková je mystika.

Napadlo mne, jak bych se tvářil, kdybych na začátku věděl, jaká opravdu je. Určitě by mě to hodně překvapilo, mnohému bych nevěřil, jak je podivná a přitom velkolepá a těžká.

Skutečná mystika se však stejně nedá popsat a už vůbec ne pochopit. Tak je odlišná od představ o ní i od běžného života.

Co umějí všechna duchovní učení dokonale, jsou romantické reklamy na ni. Vlastně pohádky pro dospělé. Těmi jsem také prošel, cesta byla vlastně logická. Úplnou pravdu neřekne nikdo a to má své důvody.

Našel jsem v archivu z počátku mé práce křesťanské, jogínské a buddhistické texty, které ve mě zanechávají již jen úsměv. Už tehdy jsem tušil, že to bude složitější. Že je asi Něco, co tyto, tak rozdílné texty spojuje. Oslovili mne jen křesťanští mystikové. Ostatní ne, tušil jsem, že je to jen reklama na mystiku.

Když jsem po letech pochopil, že naprostá většina duchovních informací jsou jen řeči bez jasného výsledku, hledal jsem jinde. Různé zázraky z psychotroniky a spiritismus alespoň něco dokazovaly. Ovšem těch, co to uměli, mnoho nebylo a já tehdy žádné schopnosti neměl. Z učebnic jsem se naučil hypnotizovat a prvními mými úspěchy byly regrese přátel do minulých životů. To bylo tehdy velmi populární. I o regresích se mluvilo jak o všeléku, ale zkušenosti ukázaly, že to tak prosté a jednoduché není.

Až holotropní dýchání a channeling, což je metoda komunikace s tajemnou božskou intuicí, byly jasným startem do skutečné mystiky a mého veřejného působení. Přednášek jsme měli hodně, skupina se rozrůstala. Ale i tehdy jsem měl naivně-romantické představy, kam až se dostanu.

Přání bylo matkou myšlenky, ty byly určující. První mystické zážitky byly úžasné, ovšem tvrdý zásah tísnivých meditací mi brzy ukázal, že to není selanka. Mystika je totiž škola, kde Učitelem a Autoritou je naše vlastní intuice se svou složitou hierarchií a jasnými záměry výchovy.

V archivu jsem našel i texty z knih, jež jsem s přáteli vydal, i plány mnoha přednášek. Rovněž záznamy mnoha debat na webu, které většinou přešly do hádek. Až postupně jsem si uvědomil, že skutečnou mystiku lidé vlastně odmítají. Marně v ní hledají realizaci svých nenaplněných přání.

Ani jsem si neuvědomil, jak mne mystika pomalu a plynule předělává. Jak se intuice stále více zapojuje do mého vědomí. Zdálo se mi to zcela přirozené. Jen jsem nechápal, proč ostatní mluví tak naivně. Nechápou ani základní souvislosti, a nejen v duchovnosti.

Až před několika lety jsem do detailů pochopil, že mystika, tak jako vše, má své přesné, lidem neznámé duchovní zákony od Stvořitele a žádné lidské přání s nimi nehne. Lidé si přejí to, co nemohou dostat a nikdy nedostanou.

Je vlastně naprosto logické, že skutečná mystika je jen pro hrstku lidí. Ostatním stačí romantické představy, případně drobné pokusy psychonautů s transovními stavy, vyvolanými holotropním dýcháním či psychedeliky. Ale ani ty nemají domyšlené do konce a filozofickým obsahům se vyhýbají.

Jaká mystika skutečně je, se jim prostě nedá říci. Nepřijali by ji. Ale i její náhražky pro ně mají význam v jejich těžkém životě. Je to vlastně zcela neznámá věda, v zásadách podobná jiným. Dává hodně, ale ne přesně to, co slibují duchovní knihy.

Mystika není ráj lidských přání a představ, ale naprostá logika výchovy s podřízeností božským zákonům. Má tedy i své limity v každé inkarnaci.

Není záležitostí jen jednoho života, ale Věčnosti. Žádné okamžité a trvalé osvícení neexistuje, ač mýty o něm jsou tak populární a rozšířené.  Je to nenaplněná touha po selance.

 Skutečná mystika má tři hlavní problémy, běžně neznámé: Zátěže, limity trvalých mystických schopností a malá možnost jejich realizace.

Mystikové by si přáli trvale mít daleko víc božského, což znají z nemnoha velkých meditací a ještě za to neplatit zátěžemi.

Při své Jinakosti plné paradoxů je skutečná mystika vlastně zesílením, soužitím s  intuicí. Jenže právě proto ji ego nechce. Raději si ji nahrazuje představami, aniž by uvolnilo prostor daleko vyšší inteligenci. Boj proti egu skrytě nahrazuje jeho posílením a vytvářením nových iluzí!

Přesně tedy opačně, protože skutečná mystika vede ke konci iluzí, které měli dokonce i slavní mystikové, prohlášené za svaté! Tak moc je mystika obtížná a málo schůdná. Konec duchovní Cesty je vlastně v Nekonečnu! Věčně se budeme mít co učit!

 

Hierarchie božských světů

Božské mi ve vizi ukázalo, jaké je mezi božskými světy kastovnictví. Hinduismus v tomto skutečně vychází z duchovních zákonů. Je mnoho božských světů vzájemně ovlivňovaných hierarchicky.

Neexistuje tedy jediný společný svět, ale jejich světy jsou odděleny podle stupně Dokonalosti, tzv.dimenze. Každý je totiž jiný, v každý má jiný životní styl. Mají vhled do nižší dimenze, ale pohled do vyšší je pro ně už problém.

 Nedokážou ji plně pochopit, protože překračuje jejich schopnosti, inteligenci. Mohou se tam podívat, ale jen na krátko a jen něco si z toho odnesou. Je to prostě exkurze do téměř neznámého světa. A i za to musí zaplatit, protože dostali, co jim vlastně nepatří, tam doma nejsou.

Stejně je tomu i u mystiků. Božské ani všem neumožňuje se do Jejich světa naplno podívat. A když, tak jen několikrát. Více dostanou jen nejvyšší mystikové, kteří to mají v životním úkolu. A hodně je to stojí v zátěžích, temné noci duše.

Psychonauti nemají tolik zkušeností a často si své tripy chybně vysvětlují, protože většinu informací pozapomenou. Dostávají tripy přesně na míru a mnohé důležité v nich ani není, aby je to neodradilo.

Ani si neuvědomují, že někdo neznámý musel jejich trip připravit pro zamýšlený účel, že to není jako vejít do neznámé planety.

 Ale i to je správně. Nepočítá se s tím, že je to pro všecky. I zlomek Poznání naprosté většině stačí. Nevadí, že se církve i esoterikové mýlí téměř ve všem. Naše civilizace na víc prostě nemá.

Představa, že všichni jsou si rovni a žijí spolu s Bohem a Kristem, je naivní, ač vše má stejný základ. Základní úkol Stvoření, tj.Sebepoznání, by jinak nešel uskutečnit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář