Kritika církve?
Kritizují se politikové, lékaři i umělci, ale církve ne. Dokonce ani ateisté je nekritizují, což je zvlášť podivné. Přitom by tak snadno mohli. Možná se bojí Boha.
Stačí se zběžně začíst do Nového Zákona a hned zjistíme, že se moc liší od toho, co říkají a dělají církve. Kupodivu to nikomu to nevadí.
Striktní výuka Krista a populismus církve, to je gigantický rozdíl v přístupech k věřícím! Kristus byl hodně velkým kritikem farizejství judaismu, ale nynější církev nekritizuje nikoho, patrně aby neodradila věřící, pro které je křesťanství spíše m vágním zvykem.
To Kristus rozhodně neměl v úmyslu, naopak, chtěl burcovat věřící a to se mu povedlo. I své učedníky upozorňoval, že nejdou rozšiřovat klid, ale svár.
Konání zázraků a překvapivé filozofické dedukce Krista jsou v příkrém kontrastu s rigidními obřady církve, to je do nebe volající rozdíl. Vždyť v církvi snad nikdo zázraky, ba ani léčitelství neumí. Nemají tedy Dary Ducha, jež jsou symbolem boží Přítomnosti v člověku.
Dříve se kritizovaly církve mezi sebou, protože spousta toho, co dělají, skutečně odporuje bibli. Např. nanebevzetí Panny Marie či jídla z krve zvířat, ale i to už dávno utichlo, ač rozdíly mezi sebou mají velké.
Proč si církve myslí, že je to tak správně? Zajímá ji snad názor svaté Trojice? Zjevně nikoliv. Jan Hus tedy byl jen nedůsledný reformátor, problém církve je daleko větší. Ale nikdo nemá zájem situaci změnit.
